Skip to content

Ponížení

Dvě modré oči smutně v sny mé svítí.-
Snad za hříchy mé vášně je to trest.-
Mně teskným žalem rozvlnily žití
a kdo ví, komu v touze budou kvést.

Můj smíchu cynický, proč mlčíš dneska?
Vždyť plno žen je večer na ulicích,
a mezi nimi stvořeníčka hezká,
smyslné růže žhnou jim na lících.

Zmlknul můj smích i hrdost má a síla.
Před holkou hrbím hřbet svůj odporně,
jež přede mnou své dveře přirazila.
0 kousek lásky žebrám pokorně.

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich