Skip to content

Mravoučná povídka o zlém a hodné hochu

Na gymnasiu spolu žili
dva nerozluční přátelé.
Ze sklenky téže svorně pili
a z téže mísy svorně jedli,
a kvartýrská je v tutéž chvíli
honila ráno z postele.

Jeden z nich jmenoval se Venda,
a druhý jmenoval se Jenda.

Co Venda dělal preparaci,
Jenda jen myslil na legraci.
Rozbíjel okna, umývadla,
a chodil vždycky do divadla,
když kus byl přísně zakázán.
Neuměl, když byl tázán.
Byl mistrem v drzosti a lhaní
a rušil při vyučování,
cigára kouřil v záchodě,
povaloval se v hospodě,
byl často trestán karcerem
a býval plísněn páterem,
jenž jeho hříšnou duši pěstil
a záhubný mu konec věštil.
Jenda si dělal z něho smích.
Však skutečně se zpozdil o rok
v gymnasiálních studiích.
Katecheta byl dobrý prorok.

Když složil Jenda maturitu,
byl skoro stovku dlužen v bytu.
Šel na studium bohosloví,
než vydržel tam jen tři dni,
až rozbil hlavu prefektovi.
Na práva dal se ve Vídni,
byl v Innomostií medikem –
zvlášť rád mě gynaikologii –
a v Štyrském Hradci technikem,
pak vrh‘ se na filologii.
Tak vedl přepestrý,
a rostly jeho semestry,
a rostly také jeho dloužky,
však za to nerostly mu zkoušky.

Děvčátka sváděl v mládí květu
ochotně za noci i za dne
a z morálních svých závazků
svědomí nedělal si žádné.
V svém mládeneckém kabinetu

Pil všecko, co se vůbec pije,
a když mu zrána údy ztuhly,
nakládala ho policie
soucitně do obecní truhly.

Na domovníky v noci zvonil,
do řeky házel lavičky,
z ulice do kaváren honil
bázlivé lehké dámičky.

Byl pokrokářem, realistou,
socialistou, anarchistou,
a vůbec, kde byl řádný kraval,
k té straně milerád se dával.

Studoval sociální vědy,
národní ekonomii,
umění, filosofii
a spiritismus naposledy.
Vůbec ho všecko vábilo,
do čeho mu nic nebylo.

Poohlédněm‘ se po Vendovi
inskribovaném právníkovi.
Ďál rigorosa, státnice,
až brnělo ho zadnice,
dřel ve dne a dřel rovněž v noci,
až dotáhl to ke promoci.
Na to se auskultantem stal
a od slavného eráru
již každý měsíc služné bral
(čtyřiadvacet krejcarů).
Přilepšili mu do dvou let
adjutem ve výši čtyř set.
Za ty se Venda dobře poměl,
(jedl rád husu pečenou)
byl jenom smutný, když si vzpomněl
no ono kvítko veselé,
na Jendu, svého přítele,
na existenci ztracenou.

Jedna císaři na vojně
sloužil a velmi odbojně
se vůči nadřízeným choval,
až konečně jim desertoval.
Rodiče měli s ním jen svízel,
i oddechli si, když jim zmizel.

Do služeb dal se Francii,
šel k cizinecké legii
a přidělen byl do Alžíru,
by přispěl k zachování míru.
Kdo všecko byl v té armádě,
to leží věru na snadě:
Tam ve vrazích a ve zlodějích
přátel našel za chvíli,
dobře se snášel s Kabyly
a velmi rád měl ženy jejich.

Však mnoho práce, málo platu,
to není cílem člověka,
jenž zatvrzele vůbec nečeká.
Nejdřív klel a naříkal,
však protože byl radikál,
přemýšlel taky, jak by utek‘.
A vtělil myšlenku svou v skutek.

Než s touhle druhou desertací
měl Jenda mnohem větší práci.
Vojáci vystřelili za ním,
a lev ho děsil divým řvaním.
Přec do Kahýry přišel šťastně.
Ač nevěděl co počít vlastně,
přec tesknota ho neovládla,
(byl příliš dobrý Čech a Slovan)
a za krátko byl angažován
v transatlantickém podniku
a nosil těžká zavazadla
kramářům z města k parníku
a když sám stal se lodníkem,
po světě jezdil parníkem.

Dnes hostila ho Australie,
za rok byl zase v Africe,
za týden odplul do Asie.
Bavilo ho to velice.
Prováděl každé řemeslo,
mnoho mu to však neneslo.
V šaniánu zpíval v Pekingu,
šest měsíců v San Domingu
byl zavřen v státním vězení,
pořádal v Novém Orleánu
a spiritistická sezení.
V španělské válce dostal ránu,
na Kubě ležel v špitále
(měl tenkrát chudák na mále).
Byl vyvolávač atrakcí,
v New Yorku seděl v redakci.
Ve válce proti Basutům
platili šestnáct korun denně
mu Angličani ve své měně.
(Víc je to nežli adjutum.)
V Paraguayi byl insurgentem,
řval: na lucernu s presidentem!
Garda se vrhla na davy,
i dostal kuli do hlavy.
Tak Jenda opustil ten svět
ve věku čtyřicet let.

Když zvěděl Venda v Evropě
o hrozné přítelově smrti,
že zdechl kdesi v příkopě,
plakal jak dívka z páté čtvrti.
Vzpomínku naň si zachoval
a velice ho litoval.

Venda lpěl stále na hroudě,
byla adjunktem již při soudě
a věděl, až naň přijde řada,
že bude z něho taky rada.

Měl ženu hodnou, děti řádné
a při tom neměl dluhy žádné
a v hospodě při pátém pivě
na Jendu vzpomněl lítostivě,
na existenci zatracenou.
Jeď při tom husu pečenou.