Skip to content

Na hradbách

Na Paříž dneska myslím zas.
Tu výhodu poskytuje,
že byť tam i život šel mimo nás,
aspoň nevyrušuje.

Pěkné to chvíle bývaly,
kddyž u versaillské brány
pod jasnou oblohou lítaly
zvečera aeroplány.

Postavy s hradeb se dívaly,
lidí, co měli víc času
než peněz, a obdivovali
vtělené myšlenky krásu.

A vlažný vzduch kolem třás‘,
jak moto oddychoval. – – –
Šel sice život mimo nás,
ale nevyrušoval.

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich