Skip to content

Vavřinec

Mnoho vody vlila
řeka do moře,
a smrt ulevila
mnohem od hoře,
co Řím vládl bez výhrady
nad zeměmi, nad poklady –
osudu se střežte zrady,
kdož jste nahoře!

Tehdy z Palestiny
do dějin i měst
mezi lidské syny
nové víry zvěst
nesli muži odhodlaní,
které pronásledování
neodstrašovalo ani
hrozné smrti trest.

Celé svazky byly
již tím popsané,
co vše zakusili
první křesťané,
skrýval před pohanskou sběří
musili se, ku večeři
házeli je divé zvěři
římští katané.

Císař Valerian
v říši římské vlád‘,
byl to velký pijan
a měl ženské rád,
ale v srdci zatvrzelém
nové církve nepřítelem
byl tak jako v světě celém
nikdo druhý snad.

Mučenická sláv
je sic pěkná věc,
ale církve hlava
a s ní ovčinec
ze svého přec vyšli klidu;
jediný jen chladně bídu
všechnu snášel, kněz, muž z lidu
jménem Vavřinec.

Císař ved’ rád války
jako mnozí dnes
dívaje se z dálky
aniž sám tam lez‘.
Drahá věc to! Daně stále
rostyl. Konečně byl ale
vymačkán lid dokonale
mocnář bez peněz.

Avšak mocnářovi
k štěstí ministra
dal bůh v Modestovi.
Co to za bystrá
hlava byla! Šel vždy novou
cestou, v práci pro hladovou
pokladnici císařovou
platil za mistra.

Modestus byl státník,
jenž se zajímá
o kde který patník.
Věděl, jaký má
Vavřinec vliv – nad penězi
církve vládne! Znal, kde vězí,
vzkázal proň a řek’ mu mezi
čtyřma očima:

„Doneslo se mně, že
vzácných pokladů,
stříbra, zlata, spěže
máte hromadu.
Časové jsou nyní špatní,
otevř kapsu, zuby zatni,

(NECELÉ)

„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain