Skip to content

Po nás ať přijde potopa

knižní obálka
Obálka od nakladatelství Maťa, 2015

Ve svých dvaceti letech si František Gellner se sbírkou „Po nás ať přijde potopa“ odbíjí svou básnickou premiéru. Ještě jako maturant, budoucí anarchista a bohém svůj dosavadní rozervaný život vložil do 34 básní. Gellner přichází s banálními rýmy, které mohou mnohdy připomínat až říkanky, jednoduchou skladbou básní, která je obyčejnému člověku tak děsivě blízká. Ne náhodou básně připomínají spíš písně a pro svou jednoduchost patří k tomu nejoblíbenějšímu z české poezie.

„Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.“

 

Přetékající pohár / Píseň dobrodruhova / Přátelství duší / Puberta / Pozdrav rodnému kraji / Kázání Spartakova / Reflexe / Na divou montaň zřel jsem se zápalem / Vzduchoplavec / Neděle / Bezcestí / Po nás ať přijde potopa / To je teď celá moudrost moje / Na sofa zeleném / Jako ty polní rostliny / Noc byla touhou přesycena / Demaskovaná láska / Perspektiva / Záchvat nervozní / Pro klid své duše / Píseň / Smuteční / Vzpomínka / Rusá láska / Chiméra / A přece zdráhám se / Miluju severní nebe / Sentimentální žádosti / Stísněnost / Blasfémie / Elegie / Na dálném jihu snad / Náhle se zachvěje má duše / Epilog