Skip to content

Jako ty polní rostliny

Nekrotím sfingu teoriemi
ješitné büchnerské doktríny.
Zřím bezstarostně na nebe a zemi
jako ty polní rostliny.

Slunce se vlastním žárem svým spálí
a klasy zemrou, abych já žil.
Jsou dálky, obzory, tesknící žaly,
abych se rytmem roztoužil.

Oběti mé se nekoří k bohu.
Dech smrti duši mou nezjitří.
Žitím se protloukám, jak nejlíp mohu,
bez velkých nadějí do zítří.

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich