Skip to content

Miltiades, vítěz marathonský

Antický námět v moderním zpracování.
Všem našim čtenářům, kteří nemají snad po ruce naučného slovníku a jimž nebylo popřáno po dlouhá léta tlačiti školní lavici, jakož i těm, co si ze svých gymnasijních studií pamatují ještě méně než já, na vědomost dávám, i že Miltiades byl athénský  vojevůdce a porazil Peršany v slavné bitvě na poli marathonském r. 490 před Kristem a odvrátil  tím jistou záhubu hrozící jeho vlasti. Jak se jmenovala jeho žena, nevím, marně jsem v pramenech –  v naučném slovníku – po ní pátral. Nazývám ji Klió, čímž jí zajisté méně ukřivdím, než kdybych jí dal jiné mně známé ženské jméno řecké Xantippa. Leckomu se bude zdát, že náš hrdina slovem vítěz v mém moderním zpracování není dobře karakterizován. Nevěděl jsem však, jak bych jinak jeho osobu určil, aby se s jinými téhož jména, o nichž jsem se ve svrchu zmíněném pramenu  dočetl, nepletla. ( Jevištěm je komnata v domě Miltiadově  v Athénách. Oknem v pozadí lze vidět vinice a dále moře. Miltiades stojí u okna, jeho žena sedí u stolu a chová na kolenou malou dcerku.)
Miltiades: Jak nádherný to večer! Pohleď, drahá Klió, jak zapadající slunce nachem a zlatem zbarvuje hladinu mořskou. Dovedeš si představit, že bychom kdy mohli opustit všechnu tuto krásu a vydati svou vlast na pospas nepříteli? Neznám většího blaha, než tráviti takovýto vlažný a sladký večer v rodinném kruhu. Vždycky to ovšem nejde. Je nutno také hleděti do budoucnosti a nezapomínati na nebezpečí, jež v sobě skrývá.
Klió: Miltiade!
Milt: Přeješ si, drahá choti?
Klió: Chceš zase odejít, viď? Předevčírem jsi také přišel až ráno!
Milt: Ale co to mluvíš, miláčku? Už jsem ti řekl, že jsem přišel před půlnocí. Lehl jsem si v předsíni na pohovku, abych tě nevzbudil. Pamatuješ se přece, jak jsi si stěžovala předešlý týden, že procitneš, jakmile vstoupím v noci do ložnice, a nemůžeš již do rána usnout.
Klió: To je pravda, ale předevčírem jsem taky nemohla usnout. Čekala jsem na tebe až do půlnoci a potom jsem se až do rána třásla strachem, že se ti něco stalo. Milt: Jak ti mám vyhovět?
Klió: To je vskutku těžká věc, když jsou ti tvoji čistí přátelé milejší než já a rodina.
Milt: Bože svatý, jsou tohle řeči! Kousek uznání bys měla mít! Je ti zajisté známo, že perský král Darius stále ohrožuje naši obec, naši samostatnost, životy naše a našich milých. Náležím mezi nejpřednější občany athénské, mezi osvědčené bojovníky tohoto státu, můj hlas a můj rozum rozhodují při poradách. Jak pak mohu se vzdalovati vší veřejné činnosti?
Klió: Proto jsem si tě nevzala, abys byl stále mimo dům.
Milt: Nepochopuji, že ti dělá radost neustále věci tak přehánět. Všechen svůj volný čas ti věnuji.
Klió: Ba všechen, který ti zbude po tvých ostatních povinnostech. Co dělat, dávno již cítím, že mě zanedbáváš. Snad se někdo najde, kdo by mi obětoval nějakou hodinu denně.
Milt: Takhle nemluv! – Podívej se, proč pak mě pořád zlobíš? Ke všem ďáblům, stojí ti těch několik schůzí za to?
Klió: Kdyby to byly jen schůze! A dlouho-li tomu, co jsi odejel na čtrnáct dní do Olympie a  tam jsi se zúčastnil závodů v běhu a v metání oštěpem? Ženatý člověk!
Milt: Snad mi nechceš ještě vyčítat, že dbám, aby moje tělo neztratilo svou pružnost, že pečuji o své zdraví?
Klió: To je pěkná péče! Uhřeješ se, nastydneš – jak dlouho jsi pak chraptěl, co? A zapřísahala jsem tě, abys si vzal aspoň teplé spodní prádlo! Ale kde! Co řeknu, to jako by ani nestálo za úvahu. Moje slova máš tak málo ve vážnosti jako mou osobu vůbec. Pravda, co pak si počnu? Tvůj přítel Menander se bude starat o tvou rodinu, ne?
Milt: O Menandrovi máš nejméně příčin mluvit. Víš dobře, že jsem se sním rozešel, poněvadž jeho služka tebe nezdravila.
Klió: Naposled budeš chtít tvrdit, že jsem tě rozeštvala se všemi tvými známými? Myslíš, že když lidé jsou neuctiví vůči mně, tebe se to nijak netýká? Ne, Miltiade, každý soudný člověk, který se doví, v jakém opovržení jsem u všech spoluobčanů, řekne jen: Jaký je to muž, tenhle Miltiades, když se poslední služka takto chová vůči jeho ženě!
Milt: Nač bychom se hádali! S bohem!
Klió ( dá se do pláče. )
Milt ( uhodí na stůl ): Tak dobrá, zůstanu doma, aby se stalo po tvém. ( Sedne si do lenošky a čte noviny. Za chvíli je odloží, vezme dýmku, nacpe si a kouří. ) Klió ( kašle ): Podívej se, jak už vypadají záclony.
Milt: Co ti ještě všecko není na mně vhod?
Aby se dělo po tvé vůli, zanedbávám veřejné záležitosti, do hospody nejdu, doma zůstanu a ani zakouřit si nesmím?
Klió: Já vím, pořád ti křivdím. Jdi si postěžovat ke svým dobrým přátelům, jakou to máš zlou ženu, která chce, abys byl u ní! Co pak mám něco proti tomu, když si pošleš pro půlitr piva? Ale kdybys věděl, co to je, když se ráno uklízí, a všude je samý popel, zak bys se na mne vždycky tak neutrhoval.
Milt: Nesmíš se diviti, drahoušku, když jsem nyní někdy trochu podrážděný. Perský král Darius…
Klió: Co máš stále s tím Dariem? Co se o něj staráš? Stará on se o tebe?
Milt.: Ale, miláčku, ty nevíš, v jakém právě jsme nebezpečí, že nás přepadne se svým vojskem!
Klió: Však nás nesni. A vůbec, kdybys raději měl oči pro svou ženu, která musí čtyři roky chodit v jednom klobouku. Ale to je ti jedno.
Milt.: Koupil jsem ti přece na jaře klobouk.
Klió: No, a mám už jiný? Čtyry roky mě v něm necháš chodit. A na to taky nemyslíš, abychom  jeli letos někam navenek. Děti by to potřebovaly nutně a já taky. Jsem tak nervózní, že probdím  celé noci.
Milt.: Ale, máti, vždyť spíš jako zabitá!
Klió: Já? Ty spíš! A proč pak bys taky dobře nespal? Žena se trápí, stará se, schází vůčihledě, pánovi je při tom dobře.
Milt: Kdybys věděla, ženo, jak často nyní převaluji se na svém loži ze strany na stranu trápen starostmi o obec a o osud vás všech. Král Darius…
Klió: Ty mě utrápíš s tvým Dariem! Mně se zdá, že chceš jen zamluvit naší letošní cestu. Pochybuji ovšem, že se ti nechce odtud a že nechceš  opustit svou čistou společnost.
Milt: Klió, jak pak mohu nyní, kdy král Darius…
Klió: Tak si tu zůstaň! Ale jak přijde tvoje rodina k tomu, aby zde civěla s tebou? Ovšem, na nás musíš ušetřit, co vydáš na jiné straně. Ty se bavíš, a zdali já mám taky nějaké příjemnosti na světě, na tom ti nesejde.
Milt.: Zabraňuji ti snad, abys se bavila s ženami tvého věku?
Klió: Ale kdy mám někam jít? Jen chůvě nemohu děti svěřit.
Milt.: Což o to, počkám ti doma, když budeš chtít.
Klió: Ach, já jsem vždycky říkala, že máš zlaté srdce! Sofroniska, žena Lamachova, tolikrát mě už zvala k sobě, a vždycky jsem byla nucena odmítnout.  Dnes právě byla opět u mne celé dopoledne,  považ, tři celé hodiny – proto bylo maso v poledne tvrdé a buchty připálené – a mluvila do mne, abych jistě večer přišla. Tak ji to udělám jednou k vůli. Ale nezapomeň, Miltiade, dát dětem
v čas večeři. Pro maličkou ti udělá služka krupicovou kaši a nakrmíš našeho drahouška. Vidíš, já už jsem docela přistrojena, ještě jen klobouk vezmu. Pá, drahoušku!
Milt: To přestává všecko! K vůli tobě zůstanu  doma, teď ty jednoduše odejdeš, a já mám krmit a převinovat děti!
Klió: Nejsou tvoje jako moje?
Milt: To předpokládám. Ale všecko má své meze. ( Udeří pěstí do stolu. )
Klió: (se zarazí): Věděla jsem, že mi i nejmenší radost zkazíš. ( Sedne si ke stolu, složí hlavu do rukou a vzlyká. je slyšeti povyk kdesi za scénou. Dvéře se rozlétnou a do nich vrazí posel.)
——————————————————————————————–
Posel: Miltiade! Král Peršanů přistál v Attice
(Přirazí za sebou dveře a zmizí. Miltiades a Klió se vzchopí.)
Klió: Miltiade, co hodláš?
Milt. (vyndá ze skříně přilbu, nasadí si ji na hlavu a opásá se mečem): S bohem Klió!
Klió: Doma zůstaneš! Teď právě, když naší maličké vyrážejí zoubky, chceš nás opustit? Je to svědomí? (Zastaví mu cestu.)
Milt.: Nedělej hlouposti! Musím! Prosím tě pro boha, vždyť je to do nebe volající nesmysl, co provádíš! Kdybych i nechtěl jít, přijdou pro mne četníci, budu postaven před válečný soud a okamžitě  jako sběh zastřelen.
v čas večeři. Pro maličkou ti udělá služka krupicovou
Klió: Ach bože! Ale zařiď si to všechno nějak chytře aspoň, jsi vojevůdce, můžeš pozorovat bitvu
z povzdálí. Netlač se do prvních řad!
Milt: S bohem! (Obejmou se.)

 

Klió: A vrať se! Raději bez štítu než aby tě přinesli na štítu!