Skip to content

Napsala mi psaní

Napsala mi psaní
srdce mého paní,
že mne bude milovati
do skonání.

Duše moje klidná
se zas rozrušila.
Proč mi děláš těžké srdce,
moje milá?!

Jako kočka s myší
se mnou jsi si hrála,
o lásce a zášti stejně
jsi mi lhala.

Chtěl jsem tvoje srdce,
podala’s mi kámen.
Zvolna dohořel mi v duši
bílý plamen.

Hlava má je chorá,
a tak teskno je mně.
Pohádky mi vyprávět chce
černá země.

Za bezesných nocí
v lampy pološeře
šílenství mi dutě buší
na mé dveře.

Má tvé rudé rety
rozevřené v smíchu,
na panenském čele pečeť
krutých hříchů.

Má tvé modré oči
dětinské a lhavé
a tvé zlatě prozářené
vlasy plavé.

Má tvé bílé tělo
s všemi dary blaha.
Nelítostně na mé dveře
biješ nahá.

Hlava má je chorá,
a tak teskno je mně.
Pohádky mi vyprávět chce
černá země.

„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain