Skip to content

A těla žen jsou rozkošná a sladká

A těla žen jsou rozkošná a sladká,
když mládí bouří v krvi bezcitné,
a cesta k nim je snadná a hladká. –
– A náhle srdce ze sna procitne.

– -Vzduch vlažný je a venku již se setmělo.
Mé mládí se mnou prudce hovoří.
Toužebným vzruchem chvěje se mé tělo. –
Ale mé srdce, ne, to nehoří.

Milenci spolu alejí jdou temnou.
Omamnou vůni vydechuje sad.
Snad našel bych tu, která by šla se mnou. –
Ne, neumím už ani lásku lhát.

Lži moje mrou, než byly vysloveny.
Pohledy lhavě duši pokoří. – –
Mně stýská se po teplých loktech ženy. –
Ale mé srdce, ne, to nehoří.

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich