Skip to content

Vlak do nádraží zvolna vjel

Vlak do nádraží zvolna vjel
a vyzývavě hvízdá.
Jak rád bych se teď vyletěl
ze svého nudného hnízda!

Daleko za horami až
leží matička Praha.
Zdali tam na mne vzpomínáš,
ty moje duše drahá?

Vnad svůdných mnoho Praha má.
Tam po chodníku jdou bílém
dragouni s křivýma nohama,
s kníry jak císař Vilém.

Medici jsou tam a juristé
a mladí, pěkní kněží.
Ti mnoho v knihách zajisté,
víc ještě u holek leží. – –

V lásce, ach, člověk upadá
z nesnáze do nesnáze.
Mé srdce touhou uvadá
a ty mi flámuješ v Praze.